Téměř automaticky si každý doplní začátek. Tak jako slunečnice každý den, otáčí se za sluncem…
A je to vůbec pravda? Někdy jedete v zapadajícím slunci kolem slunečnicového pole, a květy jsou otočeny k východu! Ona to trochu pravda je, a trochu není. Slunečnice se otáčejí jen hodně mladé, nastavují květy slunci, protože na rozehřáté květy včely usedají raději. Jakmile se začnou tvořit semena, květ už se neotáčí a většinou zůstane natočen k východu.
V rodě Helianthus nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 400 cm. K nejhojněji pěstovaným patří všude po světě známá jednoletka slunečnice roční (H. annuus).
Pěstuje se na polích i v zahradách kvůli semenům, ať už se pak použijí jako krmivo pro ptáky, nebo pro lidskou spotřebu (to se loupají), anebo se z nich lisuje olej.
Zato na zahrádkách bývá vidět více kultivarů. Však se také dokáží pořádně lišit, jak vzrůstem, tak velikostí, četností či plností květů. Některé rostliny tvoří květ jeden, pořádně veliký, jiné zase mají květů více a kvetou tudíž delší dobu. Ba i barevná škála se liší.
Ty známé žluté květy jsou vlastně úbory složené z tisíce kvítků. Ty trubkovité tvoří vnitřní terč a jazykovité mají za úkol navnadit svou výraznou barvou opylující hmyz. Paprsek, jak se věnečku jazykovitých květů odborně říká, už dávno není jen žlutý. Sortiment slunečnic obohacují barvy od skoro bílé přes oranžovou a měděně žíhanou po vínovou až k téměř černé. Úbory bývají jednoduché, mohou ale být i plné.
Výběr je opravdu veliký. Každý si přijde na své, i ten, kdo hledá šikovnou květinovou obrubu záhonu tak do šedesáti centimetrů. Středně velké kultivary jsou vhodné i k řezu, v nádobách se nejlépe pěstují kompaktní druhy, ovšem s větším větvením. A kdo chce soupeřit o slunečnici největší, tak musí počítat s dostatkem místa, protože tyto odrůdy jsou opravdu mohutné a vysoké, vyrostou až 4 m.
Všechny slunečnice však vyžadují slunné stanoviště a lehčí půdu. No a ty vyšší kultivary se neobejdou bez opory.
Avšak pozor. Kdo si chce vypěstovat slunečnicová semena na krmení ptáčků v zimě, měl by se vyhnout hybridům, ty žádná semena nevytvoří. A pak opatrně při skladování a sušení, ať celých květů, či vydrolených semen, jsou velkým lákadlem pro myši, a při špatném sušení všechno zplesniví.
Autor: Zuzana Pavelková