V letních horkách poskytuje ořešák nejlepší stín, tzv. vysoký, a na konci léta pak výborné plody. Na opravdu velké zahradě lze ořešák královský neboli vlašský pustit a vyroste z něj opravdu impozantní strom. Na zahradě menší je třeba korunu udržovat tak, aby nezastínila celou zahradu vlastní nebo i sousedovu.
Plod ořešáku je peckovice se zeleným oplodím a jádrem, tedy ořechem, ukrytým ve skořápce. Podle její tloušťky se odrůdy ořešáků dělí na kamenáče, křapáče, papírky a polopapírky. Asi nejlepší je polopapírák – lehce se louská, nepraská při přepravě, dobře se i skladuje a má velmi chutná jádra. A to je radost.
A ta starost? Dost často se lze u ořešáků setkat, zejména v některých oblastech, s houbovou chorobou, která je napadá a činí plody nepoživatelnými. Je to antraknóza. Houba, která je jejím původcem, se jmenuje Gnomonia leptostyla anebo také Marsonnia juglandis, a napadá listy, plody i dřevo. Listy i plody jsou skvrnité, jádro pak mazlavé a hořké. Spory této houby přežívají přes zimu ve spadaných listech, slupkách a plodech, kde dozrávají, aby pak v květnu začaly napadat nové letorosty. K dalšímu napadení, druhotnému, dochází přes léto. Obrana je možná jen postřiky, ale ty lze aplikovat v podstatě jen na mladé stromy v produkčních sadech, u vzrostlých je to prakticky nemožné.
A dá se tedy vůbec něco dělat? Dá, třeba prosvětlovat korunu, spadané listy sbírat a likvidovat, stejně tak jako napadené plody a slupky. Nějaký efekt to přece jen má, to mohu potvrdit, ale zcela se zbavit antraknózy ořešáků, to se nedá. A to také mohu potvrdit.
Ale ten nádherný stín za horkých letních dnů stojí za to mít na zahradě ořešák.
Autor: Josef Duben