Orchideje jsou převážně tropického původu a v bytech se jim daří. Pěstují se stále více, a není divu, orchideje vynikají rozmanitostí květů a barev i dlouhodobým kvetením.
Některé druhy orchidejí jsou tzv. zemní, terestrické, ty se pěstují ve speciálním substrátu pro orchideje. Ale většina orchidejí pěstovaných v bytech jsou epifytické, to znamená, že nemají kotvící kořeny, ale pouze vzdušné. Ve své domovině rostou převážně na kmenech a větvích stromů. Proto se pěstují ve speciálním kůrovém substrátu, který chrání kořeny rostlin před vysycháním a zároveň před zahníváním.
Orchideje už delší dobu patří mezi oblíbené pokojové rostliny, a bylo již vyšlechtěno mnoho hybridů, u nichž se vytrácí rozdíl mezi epifytickými a zemními druhy.
Nejsnáze se pěstuje druh Phalaenopsis, kterému se běžně říká „falenopsis“, protože český název můrovec nezdomácněl.
Ale jsou i jiné zajímavé druhy, které není tak složité pěstovat.
Cattleya je orchidej, která kvete i přes měsíc, vyniká exotickými voskovými květy v odstínech růžové a červené, které mohou dosahovat až 14 cm. Po odkvětu rostlina potřebuje odpočívat, nejméně 6 týdnů, a v té době je třeba omezit zálivku.
Miltonia má lodyhy dlouhé až 50 cm. Na každé může být až 10 velkých květů, které připomínají květ macešky. Proto se jí také říká „macešková orchidej“.
Oncidium je orchidej s latami posetými drobnými kvítky, nejčastěji žlutými a červenými. Je to jedna z mála orchidejí, které výrazně voní.
Cymbidium se vyznačuje nádhernými květy, které rozkvétají postupně. Během sezóny může vykvést i přes 50 květů. Na rozdíl od předchozích druhů je tato orchidej chladnomilná, proto je dobré jí umožnit letní pobyt venku, na balkoně, terase nebo zahradě.
Paphiopedilum mívá na stonku jediný nápadný květ, jehož spodní okvětní lístek připomíná dámský střevíček. Proto se jí říká také střevíčník, nebo pantoflíčková orchidej. Ani zde není pěstování nikterak složité, stačí dodržovat totéž, co u ostatních orchidejí.
Jedno mají všechny orchideje společné – kvetou dlouho a jejich květy jsou opravdu výjimečné.
Autor: Zuzana Pavelková