Rostliny ve volné přírodě, tedy ty plané, volně rostoucí, si většinou poradí samy. Těm uškodí jedině nějaká skutečně ničivá choroba, jako spála růžokvětých, nebo masivní nálet nějakých přemnožených škůdců.
Zato rostliny pěstované, tedy vyšlechtěné ke krásnějším květům, chutnějším plodům a větším výnosům, by bez lidské pomoci neobstály.
Potřebují ochranu. Nejjednodušší, ale i nejpracnější, je ochrana mechanická, tedy ruční odstraňování napadených rostlin, nebo jejich části, a sběr škůdců, případně chytání do pastí. Naštěstí se sběrem škůdců pomáhají ptáci, zvláště v době hnízdění.
Další možností je ochrana biologická. Klasickým příkladem je pomoc larev slunéček sedmitečných, které ve velkém požírají mšice, nebo využití parazitických hlístic.
Existuje však i ochrana chemická. Je však důležité velmi pečlivě vybírat přípravky podle účinné látky, která by měla být co nejšetrnější k životnímu prostředí, nejlépe přírodního původu.
Autor: Zuzana Pavelková