Pěstovat v našich podmínkách bambus lze, samozřejmě jen ty druhy, které odolávají mrazu. Však už jsou vidět na mnoha zahradách. Tvoří krásnou stále zelenou kulisu, pěkně ševelí ve větru, a dodávají zahradě takového trochu exotického vzhledu, aniž však působí cizorodě. Přece jsou v naší krajině domovem podobné druhy rostlin. Například rákos, puškvorec, různé trávy.
Ale bambus na zahradě je přínosný nejen z hlediska estetického. Bambusy také hezky příjemně zastiňují a jsou neustále přítomnou zásobárnou nejrůznějších tyček a kolíků ke květinám, k rajčatům, k popínavkám. A z těch silnějších se dají vytvářet různé podpůrné konstrukce, které na rozdíl od plastových nebo kovových působí v zahradě přirozeněji. A navíc, když doslouží, dá se s nimi topit. Pro někoho je velkou potíží, že bambusy rády odnožují, mnohé se do toho dají až po letech, a snaží se šířit. Ano, to je třeba uhlídat. Nejlepší je sázet mladé rostliny do zapuštěné „ohrádky“. A pokud se výhony i tak objeví, kde je nikdo nechce? Nevadí, mladé výhony je třeba rychle ostříhat a nabídnout třeba pandám. A když nejsou doma, může si na uvařených bambusových výhoncích pochutnat i pěstitel. To je snad dostatečně známo, a máme to ověřeno v praxi.
Dnes chci ale zmínit ohromně šikovné pomůcky z dvaceti až třiceticentimetrových kousků bambusu. Seříznuté do špičky připomínají husí brk na psaní, a přesně tak mohou také posloužit, jako jakési pisátko, třeba při malování na kameny, ale hlavně jako univerzální nástroj. Dají se použít jako různé kolíky, ale také na vyškrabávání mechu či plevelů ze spár mezi dlažbou. Ještě lépe to funguje, když je plevel postříkán pár hodin předem speciálním prostředkem. Seříznutá stébla dobře poslouží i na pročištění podrážek bot, zvláště když se do něčeho nevábného šlápne… Zkrátka je to univerzální dloubátko, které lze po použití jednoduše hodit do kamen.
Už jsem těmito bambusovými univerzálními šťourátky potěšil pár kamarádů.
Autor: Josef Duben