Nakonec je snad nejspolehlivější dětská meteorologie. Pověsit si za okno provázek a každé ráno se na něj podívat, než člověk vyrazí do světa či do zahrady…
Nu, a jestli je provázek hezky suchý, tak neprší. Je-li zavlhlý, tak mírně mží. Když z něj pěkně voda crčí, tak to leje, že by psa nevyhnal. Jestli je na pohmat tuhý, tak to bude mírně pod nulou, a nelze-li ho ohnout, tak to už pěkně mrzne. Když provázek visí zcela klidně, tak jest bezvětří. Jestli jen tak povlává, je mírný větřík. Když se mlátí a dokonce tluče do okna, tak to už možná bude vichřice. A jestliže ulétne i s hřebíkem ze zdi, tak to už je na pováženou, neboť je vichřice.
Takovéto „předpovídání“ počasí je rozhodně nejspolehlivější, i když s dlouhodobější předpovědí vážně nemá moc společného. Na rozdíl od prognóz odborných, doopravdy meteorologických s využitím počítačových modelů… I když… V předjaří i na jaře je jistě dobré předpovědi počasí sledovat a mít trochu plány na nejbližší dny, nicméně vždy se vyplácí podívat se ráno z okna a počítat s možným překvapením.
Zatím by se ještě stále měla plnit krmítka ptáčkům, věrným pomocníkům. Přes zimu si navykli na zahradě pobývat, na jaře si zde postaví hnízda a budou v korunách stromů, keřů i v záhonech hledat všelijaký hmyz i jeho vývojová stadia, tj. zejména housenky, o které žádný majitel zahrady nestojí. Ono totiž i ptáci, kteří jsou jinak „vegetariány“, tj. v dospělosti jsou zrnožraví, dobře vědí, že mláďata potřebují k růstu živočišnou bílkovinu, a proto je krmí všelijakou žouželí, která by jinak zahradě hodně škodila.
Josef Duben