Ještě nedávno jedna pětiletá holčička vyslovovala jejich jméno takto: „m-šice“. Vždy to všechny pobavilo. Nyní to už vyslovuje správně, jako velká, a tím na mšicích už opravdu není vůbec nic zábavného. Zejména pak, když je na zahradě mšic, kam se člověk podívá, na rybízech, na mladých výhonech jabloní i břečťanu.
Co si s tolika mšicemi počít? Ano, pomáhají ptáci, i larvy slunéček sedmitečných, ale nestíhají. Další pomocí mohou být různé výluhy, například z přesličky nebo kopřiv, do kterých se větévky obalené mšicemi dají ponořovat. Ne vždy to ale jde, tak trochu u rybízů, které přímo volají o pomoc pokroucenými začervenalými listy, na jejichž spodní straně mšice hodují. Ale větší keře, a natož stromy rozhodně potřebují postřik. Dobré je volit takový, který neškodí slunéčkům ani ptákům, ani pozdějším konzumentům ovoce. No, postřik se letos bude hodit, už teď je mšic opravdu docela dost….
Autor: Josef Duben