Říká se to o kopřivách, že je mráz nespálí, ale když zjara mladé kopřivy vyrážejí, obvykle už takové mrazy nehrozí, takže vlastně čemu se divit. Ale sněženky?
Letos začaly vyrážet první zelené špičky již počátkem ledna. Za pár dní je nakratičko zakryl sníh, ten jim neuškodí, ale poté mrazy, až holomrazy, pod mínus 15 °C. Ale sotva odezněly, ukázalo se, že sněženky přežily bez úhony a hned rozkvetly. Takových bělostných něžných kvítků. Přiložený snímek je důkaz.
Počátkem roku se sněženky objevují, nejčastěji na stejných místech, ale občas i tam, kde loni nebyly. Je to vždy trochu překvapení. Ale pokud si chce někdo na zahradě tyto posly jara přemisťovat cíleně, případně je rozmnožit či přesadit, měl by si zapamatovat, kde kvetly a že ty podlouhlé poléhavé nepříliš atraktivní listy patří právě jim. Trsy cibulek je dobré vyrýt na konci jara, v květnu červnu, rozdělit a ty určené k přesazení nechat uložené v chladu, suchu a temnu, a vysadit tak v září či říjnu. Při uložení pozor, aby nevyschnuly.
Z dalších květů zimy je možné zmínit třeba čemeřice. Jsou různých barev, ve váze vydrží, ale pozor, jsou jedovaté, ostatně jedovaté jsou i sněženky (zejména cibulky). Koncem zimy vykvétají také žluté talovíny, a letos jsou už venku. Ve slunci se květy otevírají, pod mrakem, či je-li polojasno, se jim nechce. Ani nám se nechce otevřít okna či dveře do pošmourna, že?
Josef Duben