A co pak s nimi dál? Francouzi doporučují brzké ostříhání. A nejen stonků s květy, ale i celých trsů, a pěkně nízko. Tak asi 15 cm od země.
Chvíli pak keřík nevypadá příliš zdobně, až je strach, zda přežije. Ale brzy obrazí a bude z něj půvabný zelený kopeček, který v dalším roce pěkně poroste i pokvete.
A co s tím ostříhaným materiálem? Květy se hodí do váz. Nebo se pak odrolené a uložené do pytlíčků dají vkládat do prádelníků. Nejen že pěkně voní, ale i odpuzují moly a jinou havěť.
Levandulové květy se také dají používat jako léčivka, která pomáhá zlepšit spánek, zabírá proti migréně a zklidňuje trávení.
Jenže pozor, léčivé vlastnosti má pouze „ta pravá levandule“, tedy levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia) nebo levandule širokolistá (Lavandula latifolia).
Jejich kříženec, neplodný hybrid lavandin ( Lavandula X intermedia) je pěkně vzrůstný a množí se pouze vegetativně. Vyniká vysokým obsahem vonných silic, vyrábí se z něj esenciální olej.
Lavandin se od levandule dá rozpoznat, má větší listy, výraznější květy, a především rozvětvené květní stonky. Levandule má na jednom stonku jen jedno květenství. Výrazně voní. Ovšem hůře snáší zimu, potřebuje nastýlku.
Autor: Zuzana Pavelková