Aby levandulové keříky kvetly jako ve Francii, není marné se k nim chovat „po francouzsku“. A není to vůbec žádná věda.
V mnoha českých návodech se píše o jarním řezu keřů i levandule… Ano, pokud jde o okrasné keře kvetoucí v létě, tak nic proti tomu. Ale levandule je levandule a nejlépe jí vyhovuje řez takový, jaký praktikují ve Francii, zejména v Provenci.
I my jsme se k tomuto způsobu dostali až časem, ale naštěstí zase ne tak pozdě. První levandule na zahradě přerostla, stříhali jsme květy a hleděli, abychom neřezali do starého dřeva atd. A levandule rostla, dřevnatěla a odspoda vyholovala. Až nás v jednom francouzském zahrádkářském časopise zaujal „řez na pařez“ po odkvětu.
Ano, Francouzi ty nádherné lány levandule, i v zahradách, opravdu po odkvětu, to znamená v našich podmínkách ke konci července, seříznou na polokouličku tak na deset patnáct centimetrů od země, podle stáří keře. Ovšem ze staré zdřevnatělé levandule krásný keřík neuděláte. Musí se s tímto řezem začít hned „od mala“.
Když to udělá člověk poprvé, zapochybuje, že se rostlina vzpamatuje. Takové ubohé bezlisté košťátko! Co košťátko, kartáček. Ale vzpamatuje se. Chce to keřík zalévat a do měsíce se zazelená pěkný bochánek a zjara opět nádherně pokvete. Někdy vykvete do podzimu ještě jednou, ale ne tak bohatě. To už pak stačí seříznout jen trochu.
Josef Duben