Hovořit v lednu a počátkem února o tom, že už máme mrazy za sebou, by bylo opravdu předčasné. Několikadenní teploty nad nulou, dokonce kolem plus deseti stupňů, jsou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. I nadále je třeba počítat se zimou, sněhem, ale i deštěm a také silnými větry.
Zejména větry jsou zrádné, protože dokážou poměrně rychle vysušit i před několika dny pořádně zavlaženou půdu. Proto je třeba zahradu sledovat a po silném foukání, zejména beze sněhu, zalévat stromy a keře. Většinou totiž ony na jaře diagnostikované mrtvé rostliny nevymrzly, ale uschly. Vláhu však nepotřebují jen rostliny stále zelené, ale i ty, které přečkávají zimu bez listů.
Ale stejně se již po slunovratu a po přelomu roku uvažuje radostněji, jaro se přece jen blíží, byť jen drobnými krůčky. Stačí se při chvilkovém oteplení zaposlouchat do nesmělého ptačího švitoření, ano, i ptáci se těší. Zejména, když se jim nasype do krmítek. Stačí osvědčená slunečnice, také lze někam vhodně zavěsit hovězí nebo ovčí lůj, ale ne do sítěk, do kterých by se ptáci mohli zamotat. Někdy se ale stane, jako se to stalo nám, že celý kus najednou zmizí. Odtáhl si ho sousedův kocourek nebo kuna? To netuším, ale usuzuji z toho, že ještě zažijeme chvíle tuhé zimy.
Autor: Josef Duben