Dá se to tak říci i nyní, na konci roku 2019? Byl opravdu dobrý, i když zase tak rychle utekl? Z pohledu člověka, který má rád přírodu a třeba i vlastní kus zahrady asi ano. Po víceméně suchém jaru přicházely deště v celkem příhodných intervalech, takže příroda ani zahrada nestrádaly.
To však neznamená, že je vody dostatek, deficit v podzemních zásobách je stále znatelný. Proto i v následujícím roce bude nutno pamatovat na rezervy, jímat vodu srážkovou a s vodou dobře hospodařit.
Navíc také nyní, na konci roku, je čas bilancovat, co se povedlo, co se nepovedlo, co se stihlo, a co zase ne, a uvědomit si, že rostliny na zahradě vydrží hodně, ale na některých stanovištích jim to prostě nejde a nejde. A je zajímavé, že to platí i pro zahrady malé. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že trvalo pár let, než se nám podařilo najít vhodné místo pro keř vajgélie anebo kdoulovce. Pořád se jim nedařilo, až snad na třetím stanovišti se jim zalíbilo a teď kvetou jako o závod. Ale možná strachy, už jsme jim hrozili, že půjdou za plot. Není třeba se bát přesazovat. Nejen keře, ale i trsy trvalek. Nejlépe samozřejmě na konci nebo na počátku vegetačního období. Na konci je to asi lepší, ale na jaře, či v předjaří zase rostliny mívají více energie, potřebují však pravidelně zalévat, než pořádně zakoření.
A teď je také ten pravý čas se zamyslet, promyslet, zda něco nového do zahrady nepřinést, nevnést. A také rozmyslet, zda nebude třeba něco vykopat, vyčistit, zlikvidovat či uklidit. Prostě aby se do nového roku dalo vstoupit s čistou zahradou i hlavou.
Autor: Josef Duben