… nechce se člověku ani vylézt ven, dokonce někdy ani na zahradu. Právě v horkých letních dnech se ale nesmí zapomínat na rostliny, a ani na zvířata. Člověk, rostlina i zvíře dokážou vzdorovat povětrnostním vlivům, ale každý po svém a jen do jisté míry.
Schopnost termoregulace má své meze.
Na zahradě je třeba zalévat, ale až pozdě večer nebo brzy ráno, a raději jen cíleně, přímo ke kořenům. A rozhodně ne každý den, rostliny se musejí naučit s vodou hospodařit. Některé je v největším parnu dokonce dobré zastínit, zejména mladé výsadby.
Největší nebezpečí však hrozí v bytech či domech obrácených k západu, popřípadě jihozápadu. Prudké sluneční paprsky takové prostory zahřívají, dochází ke skleníkovému efektu. A takto umístěné byty se i špatně větrají. Za horkých dnů je třeba rostliny sundat z parapetů, a totéž platí pro klece s ptáky, ti by pobyt na slunci nepřežili. Nejlepší je nechávat přes den okna zavřená, zatažené žaluzie či závěsy. Větrat raději jen v noci, či po ránu. Pokud v takovém bytě žije pes, kočka či jiný domácí mazlíček, je potřeba dbát, aby měl možnost úkrytu do co nejhlubšího stínu, a musí mít stále k dispozici čerstvou vodu.
Volně žijící zvíře, nebo i pes či kočka na zahradě, ti mají šanci se úpalu a úžehu vyhnout. Ale za domácí zvířata, samozřejmě i ta hospodářská, zodpovídá člověk. Pozor například při cestování, ponechat psa, kočku nebo kanárka v autě na slunci, a třeba jen půlhodinku, může znamenat vážné ohrožení, nebo i smrt. První pomocí je odnést zvíře do stínu, podat nápoj, nikoli ledový, a chladit tlapky, třeba mokrými zábaly.
Kdo chodí psa venčit, měl bych na procházku vyrážet brzo ráno, nebo až v podvečer, a není od věci brát s sebou misku a vodu. Když si pejsek zalepí tlapky rozteklým asfaltem, nikdy nepoužívat rozpouštědla, stačí „obyčejné“ máslo, asfalt se totiž rozpouští v tucích.
Kočka se o sebe postará sama, a dobře, ale musí mít možnost úkrytu. Dokáže sice usnout na prudkém slunci, ale nezůstane tam dlouho. A když nastanou ta opravdová tropická vedra, vychází jen po ránu a večer.
Autor: Josef Duben