V suchých aranžmá se vždy hezky vyjímají sušené květy hortenzií. Asi nejčastěji se u nás pěstují hortenzie bylinné, ale o těch se zmiňovat nebudu, protože s nimi v naší zahradě u potoka nemáme dobré zkušenosti. Skoro vždy je na jaře švihne poslední mrazík a jestli se pak časem objeví jeden ubohý květ, je to hodně. Zato mám dobré zkušenosti s hortenziemi dřevitými, například s bílou stromečkovou Hydrangea arborescens, která u nás roste spíše jako mohutný rozrostlý keř a dobře se množí odkopky, anebo s hortenzií latnatou, Hydrangea paniculata. Ta ale neodnožuje, aspoň u nás se o to celá léta ani nepokusila.
A kdy řezat? To je otázka. Rozhodně ne hned, jak rozkvetou. Však je také lepší se květy v zahradě nejprve řádně pokochat. Květ musí k sušení vyzrát, lodyha lehce zdřevnatět. Že je ještě příliš brzy, to se pozná snadno, stačí květ uříznout, zavěsit někam do průvanu. Usychá nebo se smršťuje a vadne? Jak viditelně vadne, je příliš brzy. Tak tedy kdy?
U naší bílé dřevité (H. arborescens) jsem vypozoroval, že pravý čas k řezu nastane, když se květenství začíná měnit z bílé na světle zelenou. A to je právě nyní. Dobře usušené nazelenalé květy pak vydrží stejně krásné až do jara. U hortenzie latnaté, která kvete o něco později, bych radil pak stříhat květy tak po měsíci po začátku kvetení. Pak zůstane na květech patrné i zarůžovění okrajů květních plátků.
A jak hortenzie sušíme? Různě. Buď klasicky, zavěšené hlavou dolů na půdě nebo v podkroví. Ale za sušších let klidně i rovnou ve vyšší užší váze, která jim nedovolí se ohnout. Nikdy nezapomeneme otrhat listy, usušené nejsou hezké, a ještě se drolí.
A pokud chceme květy někoho potěšit, dáváme je čerstvě ustřižené, k sušení na místě. Usušené totiž transportem většinou dost utrpí.
Autor: Josef Duben