A ještě ke všemu na zahradě uprostřed vesnice? Byl jsem to já, a velmi jsem se divil. Zaslechl jsem buchnutí do okna, a pár kroků od krmítka ležel na zádech, hleděl na mě sírově žlutýma očima a napřahoval pařáty. Zřejmě zaútočil na krmítko ve větvích jeřabiny, neuspěl, a pak nevybral zatáčku a narazil do okna. Naštěstí se vzpamatoval dřív, než k němu přiběhla kočka, aby se na něj „podívala“. Okamžitě vzlétl a nízkým letem zmizel.
Byl to nevelký dravec, asi jako poštolka, ale ta takto neloví, navíc ji bezpečně poznám. Jistoty jsem nabyl až po necelém měsíci, kdy se mi jej podařilo vyfotografovat v pozdním odpoledni, když nám nečekaně usedl na plot. Fotil jsem ho, asi na pět metrů, sice jen přes okno, nicméně programem „přes sklo“, takže pro zkušeného pozorovatele mohl být k poznání. Když jsem totiž kamarádům z České společnosti ornitologické fotku poslal a popsal své předchozí pozorování, jednoznačně určili, že to je krahujec, přesněji samice krahujce. Samec by byl o něco barevnější.
Pro krahujce je prý takovéto jednání a způsob lovu zcela typické. I s tím naražením do okna. Loví totiž často i v obcích, mezi domy. A prý máme s krahujcovým působením na zahradě počítat i nadále, když totiž zjistí, že je v místě dost ptáků, tedy možné kořisti, bude sem zaletovat častěji. Ale jen jak se stromy olistí, a přestane se dosypávat do krmítek, nebude to pro drobné pěvce tak zlé. Ostatně ti hbití se, jak doufám, chytit nenechají. A krahujcova přítomnost by třeba mohla znejistit straky, které se v okolí nyní pohybují, staví si hnízdo v koruně vysoké borovice, a malí ptáčci se jich bojí. A pomoc malých ptáčků na zahradě je tolik vítaná, však s teplým jarem začne být jejich pomoc s bojem proti mšicím a dalším škůdcům přímo nepostradatelná.
Autor: Josef Duben