Nene, není řeč o mandelince bramborové, nepříjemném škůdci brambor, které poškozují její larvy. S masívní invazí těchto na pohled krásných brouků se u nás už setkáváme zřídka.
Mám na mysli mandelinku mátovou. To je nádherný brouček, zelenavě zlatě lesklý, a často až do modra. Proto se dá zaměnit s mandelinkou havezovou. Kdo má na zahradě mátu, některou z jejích odrůd, možná si právě nyní všiml, že již po prvních lístcích tito broučci štrádují. A již je možné je pozorovat, jak je jarní slunko inspiruje k páření. Ovšem pozor! Má to následky. Oplodněná samička naklade na rubu listů máty shluk oranžových vajíček, z nichž se vylíhnou žravé larvy, které se do lístků s chutí pustí. Žír je nápadný, okousané i prokousané listy, a navíc je vše pokálené. Z takových lístku si člověk čaj neuvaří, natož pak mojito. Mátu určenou na konzumaci bude těžko někdo ošetřovat nějakými chemickými prostředky. Takže nejúčinnější je sbírat a sbírat, ale co pak? Bude mít někdo srdce tak krásného broučka zahubit? Já tedy nikoli. Odnáším je za ves, ale bohužel se jich vždy docela dost vrátí.
Ještě pro úplnost, latinský název této mandelinky je Chrysolina herbacea, lze se ale také setkat se staršími názvy Oreina menthastri či Chrysomela menthastri, které dali tomuto brouku v polovině devatenáctého století nezávisle na sobě dva vědci. Jak je vidět, i je tenhle krásný brouček zaujal.
No, máte-li jich na mátě pět či šest, stojí za to se o lístky podělit, vždyť jsou tak krásní! Na nemilosrdnost přijde čas až při větší invazi.
Autor: Josef Duben