Kdo by si nepřál spatřit živého datla černého? Právě toho, kterého děti znají ze svých knížek již od nejútlejšího věku. A zejména letos, kdy jej Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku!
Pravda, tento velký černý pták s červenou čepičkou na sebe upozorňuje hlavně bušením do stromů, do kterých vytesává pěkné díry, v nichž loví larvy hmyzu nebo mravence. Datlovo charakteristické „trrrrrr“ je slyšet zejména zjara, kdy tak o sobě dává vědět samičce. Ano, datel toho moc nenazpívá, jen v toku takové kli kli kli, však také nepatří mezi pěvce, podobně jako jeho příbuzná, žluna zelená, kterou je možné vidět častěji, ale ta se ozývá takovým táhlým nápadnějším silným skoro jako houknutím.
Přilákat datly na zahradu je možné, stačí nechat stát staré velké stromy. Někdy postačí i ponechat nějaký starý pahýl, poslouží jako tzv. doupný strom, ve kterém si datel může vytesat hnízdo a vyvést mladé. A když ne na zahradě, tak aspoň v její blízkosti. A pokud jde o datlovy příbuzné, tak třeba strakapouda přiláká lískový keř. Ovšem možnost jej pozorovat stojí půlku sklizně, a někdy i sklizeň celou.
Podle našich ornitologů ve volné přírodě datlů přibývá. Rád věřím, ale u nás v zahradě však zatím nikoli. K nám létají kromě pěvců například žluna, brhlík a šoupálek a strakapoud, ten speciálně na lískáče. A datel nehnízdí, nejspíš nám chybí ten pravý doupný strom.
Autor: Josef Duben