Najednou se v domě zjara objevil jeden, pak dva, tři, jé, čtyři, a další. Asi centimetroví sametoví jasně červení broučci. Procházeli se na okně a chtělo se jim na sluníčko. Při bližším pohledu brouček vypadá jako malý tesařík. A je to tesařík. Tak to je nadělení!
Není! Za pomoci internetu zjišťujeme, že to je opravdu tesařík, ale naštěstí jen tesařík rudý. Ten nežije v trámech, ani v krovech, jak by se člověk lekl, ale pod kůrou poražených dubů a buků, a do domů se dostává zpravidla s palivovým dřívím. No a zjara se dospělec dostává okrouhlými otvory z polen ven. Takže, nezabíjet! Stačí ho vzít na list papíru, či cvrnknout do skleničky, a vypustit oknem do světa.
Před tím si jej ale pozorně prohlédněte. Je opravdu krásný. Červený samet jeho krovek je nádherný.
Autor: Josef Duben