…ale v zahradě je to trochu jiné. Zahrada je sice také součástí přírody, jenže je člověkem utvářena tak, aby sice připomínala tu divokou, ale aby také přinášela užitek. A to jak z hlediska materiálního, tak estetického.
Zahlédnu-li v keřích rybízů nebo na letošních výhonech jabloní nebo švestek hejnka sýkor a pěnic, nebo sedmihláska, je mi hned jasné, že se tam jen tak nepromenují, ale že lapají mšice. Nestíhají-li, je třeba jejich množství omezit, tedy těch mšic! Jinak se lístky kroutí a výhony jsou slaboučké. Naštěstí jsou k dispozici různé šetrné přípravky, které neohrožují ptáky ani třeba larvy slunéček sedmitečných.
Také je užitečné se dívat pod nohy. Například, aby se nerozšlápl hlemýžď. Možná je dobré si uvědomit, kolik jich u nás existuje druhů, nejen známý hlemýžď zahradní ale i různé druhy pruhovaných a barevných hlemýžďů suchomilných (například pásovky či suchomilky). Hlemýždi žádné zásadní škody v zahradě nepáchají, spíš prospívají, říká se, že žerou vajíčka slimáků. Slimáci, to je jiná! To jsou ti praví škůdci. A ty je potřeba právě nyní sledovat. Blíží se totiž stádium rozmnožování, kterému se říká, že kroužkují. Dva slimáci totiž vytvoří takový kroužek, v jehož středu jsou nakladená mléčně bílá vajíčka. Na to pozor! Tomu je třeba předejít. Naštěstí i na slimáky jsou kvalitní granulky, které je hubí, ale jiným živočichům neškodí.
Jinak by se člověk měl v zahradě smířit i s pár chrousty, popřípadě chroustky letními, jejichž ponravy žijí v kypré vyhnojené zahradní půdě, často i v trávníku. Za tu podvečerní radost z pozorování a bzučení těchto čerstvě vylíhlých trochu nemotorných brouků trocha ohleduplnosti k larvám stojí.
Autor: Josef Duben