Dnes je tak módní slovo permakultura. Mnohdy se jím ohánějí lidé, kteří nechávají své okolí ležet ladem, popřípadě zarůstat plevelem. Ale co je permakultura doopravdy? Je to koncepce přístupu k zemědělství, přírodě, životnímu prostředí, a tedy i zahradě přírodního typu, která usiluje o trvalou udržitelnost a o regeneraci přírodních zdrojů.
Pro zahradu přírodního typu je velmi důležitá péče o půdu, pěstování smíšených kultur, a k tomu používání pouze hnojiv přírodního původu, nastýlání povrchu záhonů, mulčování při sekání trávy a pečlivé kompostování biologického odpadu.
A co ochrana rostlin před škůdci a pleveli? Toto subjektivní hledisko „kdo je škůdce“, zavedl člověk. Příroda nerozlišuje „užitečné“ a „škodlivé“ organismy, každý v ní má své místo.
Jenže zahrada je výtvorem člověka, ne přírody, to on rostliny vybral a jejich společenství sám sestavil. A proto je dobré pečlivě přemýšlet už při výběru rostlin a volit ty odolnější a vhodné do daného prostředí.
No a když je jim třeba pomoci, tak používat podpůrných prostředků, které zvyšují odolnost rostlin. A pokud se přes všechnu péči vyskytnou na rostlinách v zahradě nějaké choroby nebo škůdci, tak to nejdříve zkusit s mechanickou ochranou, tj. neprodleně odstranit napadené části rostlin, nebo rovnou celé rostliny, a sbírat škůdce. A třeba mšice oplachovat kopřivovým výluhem. Hodně může pomoci i ochrana biologická. Využívat přirozených nepřátel škůdců rostlin – slunéčka sedmitečného, dravých roztočů, vosiček a nezapomínat, jak dovedou pomáhat drobní pěvci, tedy pokud najdou na zahradě místa vhodná k usednutí, k úkrytu a hnízdění.
Při masívnější nákaze či napadení však nezbude než zasáhnout postřikem nebo návnadou, pro zahradu přírodního typu je však dobré volit přípravky přírodního původu, které jsou vyráběny především z přírodních látek, nezanechávají rezidua v půdě a neškodí včelám ani jiným návštěvníkům či uživatelům zahrady.
Autor: Zuzana Pavelková