Při česání ovoce ze žebříku anebo ze štaflí je dobré mít k ruce poučenou osobu. Ta dbá na česáčovu stabilitu a také od něj odebírá naplněné koše, aby se česáč tolik nenaběhal. U nás je to tak, že poučenou osobou jsem já, neboť unesu velké štafle a stavím je pevně a stabilně na vhodná místa. Úlohy česáče se ujala má žena, je totiž o malinko mladší, o hodně lehčí a podstatně hbitější. Nově jsme už vysazovali jabloně nízkého vzrůstu, takže velké štafle využíváme jen u vysoké staré jabloně. Těžko určit, co je to za odrůdu, ale jablka má velká a velmi šťavnatá, která navíc dlouho vydrží, možná až do března, ale většinou je sníme dřív.
Občas se česání zúčastní i naše kočka, probíhá po větvích a vše pečlivě pozoruje. A když se žena moc natahuje, výstražně zamňoukne: „Tam nedosáhneš!“ A když už toho má dost, seskočí a přiměje i nás, abychom si udělali přestávku. A to je možná ta největší pomoc.
Autor: Josef Duben