Keltští druidové si jmelí velmi považovali a používali ho k věštbám i léčení. Ovšem k těmto účelům si vybírali pouze jmelí nejvzácnější, které rostlo na dubech, a bylo sklizeno v pravý okamžik.
Jmelí totiž jinak roste mnohem častěji a hojněji na jehličnanech. Je to stálezelená poloparazitická rostlina, u nás se vyskytuje pouze jmelí bílé (Viscum album). Jmelí je však rostlina dvoudomá, proto se bílé plody objevují pouze na samičích keřích.
A že vás loni jmelí zklamalo? Že hned zvadlo a opadalo? Že už není, jaké bývalo?
Nene, jmelí je pořád stejné, ale někdy se místo něj omylem použije ochmet. Záměna je snadná, jmelí i ochmet totiž vypadají skoro stejně, zvláště když jsou pozlacené či nastříbřené. Jde však o zcela jiné rostliny. Ochmet evropský (Loranthus europaeus) je opadavý keřík, a proto se na vánoční výzdobu opravdu nehodí. A jak se pozná? No, brzy opadá…
A proč jmelí patří k Vánocům?
Od pradávných dob bylo považováno za mimořádně vzácnou a štěstí nosící rostlinu. A i léčivou. Ale k léčení se používaly pouze listy, a i ty jen z rukou léčitelů. Bílé plody, ty roztomilé kuličky, jsou totiž prudce jedovaté. Proto jmelí patří k Vánocům, ale ne na hraní dětem nebo zvířatům.
Autor: Zuzana Pavelková