Ještě nedávno bylo těchto jestřábníků na horských loukách plno, ale poslední dobou ubývají. Proto jsme před pár lety měli velkou radost, když nás na přikoupené zahradě vítaly takové krásné květy. Původní majitelé si prý kdysi přivezli z Krkonoš semínka. Šlo o jestřábník oranžový, Hieracium aurantiacum. Překrásně kvetl.
Jenomže během několika let se ten náš jestřábník začal po zahradě šířit až moc. Dokud to bylo na sušších místech, nic se nedělo, ale podle toho, jak se rozbujel v půdě vlhčí a úrodnější, je zřejmé, že v nížině doma není. Tady u nás se na poněkud odlišnějších stanovištích chová až invazivně. Zdánlivě se mu tu báječně daří. Jenomže u nás ještě ani neodkvetl, a už začíná trpět padlím, které napadá jeho velmi bujné a bohaté přízemní růžice, které ještě ke všemu nabízejí ideální úkryt slimákům. A to se pořád píše o invazivních rostlinách. Ona to nemusí být ani rostlina přivezená z dálných krajů, stačí skromné horské kvítko, které se v úživném prostředí změní v uzurpátora.
Při cestě krajinou je čas od času možné si těchto krásných jestřábníků oranžových všimnout i v nižších polohách, zdá se, že se trochu stěhují, dobrá, ale v zahradě mohou působit problémy. Když už tam jsou, je třeba je klidně sekat a z vlhkých koutů raději odstraňovat. Ale je to krásná bylina, že?
Autor: Josef Duben