Než listy začnou opadávat, prohlížím kouty zahrady, a nahlédnu do míst, kde by se mohli vyskytnout slimáci. Ano, ti zrzaví plzáci, kterým všechno chutná. Jsou totiž na zahradě místa, kam se člověku, teda mě, nikdy moc nechce. Ale jak je po ránu ve stínu dost rosy, tak tedy ani trochu.
Právě ke konci sezóny se slimáci rozhlížejí jednak po tom, na čem by si ještě smlsli, jednak, kam se ukryjí na zimu. A proto na takováto podezřelá místa nasypu vždy trochu modrých granulek. A když na jaře uvidím, že žádného slimáka nevidím, je to právě proto. No, na sto procent to říci nelze, vždy se nějaký objeví, ale u nás na zahradě se po soustředěném léta trvajícím hubení dají spočítat vyskytnuvší se jedinci na prstech.
Autor: Josef Duben