Kdo by si nepřál mít zahradu jako takový malý, anebo větší ráj. Aby zde bylo ode všeho něco, květiny, trávník na hraní, stromy, o těch se v poslední době více hovoří a oceňuje se jejich stín, zejména v horkých a suchých jarech a létech. Ano, koruny stromů opravdu příjemně zastíní, ale navíc brání přílišnému odparu vody, při němž dochází k vysychání zahrady. Je dobře, že se takto uvažuje.
Kdo však touží po tom, aby na zahradě poletovali drobní pěvci a také třeba motýli, neměl by myslet jen na stromy, ale měl by se zaměřit i na tzv. dolní rostlinné patro. A to tvoří především keře a polokeře. Mohou být malé i větší. Mezi menší a spíše bylinné patří třeba šalvěj, levandule, pelyněk brotan, rozmarýn… Stačí je chvíli pozorovat a hned je jasné, že jsou opravdu útočištěm hmyzu i zdrojem potravy pro motýly, čmeláky, včely, včely samotářky, pestřenky apod.
Střední a větší keře pak poskytují motýlům i zpěvnému ptactvu nejen pastvu, ale i úkryt. Když je totiž větrno, nebo pěkně prší, potřebuje se motýl schovat. A navíc v keřích a pod nimi snáze najdou místo jejich housenky pro zakuklení.
Zahradě sluší i středně vzrůstné keře, jako jsou vajgélie či mochny. Ptáci nacházejí hojně potravy na keřích rybízu a angreštu, nejde jim tolik o bobulky, jako o mšice, a navíc v nich mohou i zahnízdit. To však platí spíše pro rybízy zanedbané, jinak by v nich moc klidu neměli.
Z větších keřů jsou oblíbené různé kaliny, například stálezelená kalina svraskalá, forsýtie, tedy zlatice, dřevité hortenzie, pámelník, a samozřejmě krásná budleja, tedy komule Davidova, známá hlavně jako motýlí keř. Jaro je daleko, ale už se na ně těšíme, že?
Autor: Josef Duben