V přírodě se vyskytují jedovaté houby i jedovaté rostliny.
A mnohé bývají opravdu krásné, například takové muchomůrky, anebo durman či vistárie. Ty jsou možná nejznámější.
Ale stačí se rozhlédnout po zahradě a jedovatých rostlin se objeví až až. Blatouchy, pryskyřníky, břečťany i cesmíny, kosatce, bledule, konvalinky, kapradí… Je jich tolik.
Pro člověka příliš nebezpečné nebývají, nechodí a neochutnává, co nezná. Některé rostliny mají nejvíce jedovatou cibuli (bledule), ale kdo by jí vyrýval ze země a jedl. Horší to je s malými dětmi či domácími zvířaty. Pár jedovatých plodů pro dospělého člověka nemusí mít tak velké následky, ale u malých dětí to je na pováženou. Proto děti je třeba od malička učit, že nemohou jíst cokoli, co najdou a co se jim zalíbí. Pro ně jsou na zahradě největším nebezpečím krásně červené bobule konvalinek, cesmíny a modré plody bobkovišně. Ale tam se tomu dá odpomoci. Stačí včas ostříhat odkvétající květy a je po nebezpečí.
Nebezpečné jsou však některé rostliny i na dotek. Například tis, mladé výhony břečťanu, či škumpa, natožpak bolševník. Neopatrný dotek může způsobit bolestivé puchýře.
Autor: Zuzana Pavelková