Pěkný zelený a hustý trávník není možné mít všude. Ne všude se mu daří. A přitom je tak příjemné dívat se z okna či z terasy na něco živého zeleného. Co si tedy počít, když jde o stinná místa, anebo o místa okolo domu či na zahradě, která jsou vystavena slunečnímu úpalu, co se svahem, na kterém se skoro ani půda neudrží?
Mít pěkný trávník na zahradě v rovině, kde je přiměřeně přirozeně trochu vlhko, nebo lze občas zavlažit, to není až takový problém. Ale na místě, kde nerostou ani přirozeně vysemeněné trávy, tam by se člověk asi neměl moc snažit trávník zakládat, ale spíš se zamyslet, jak to řešit jinak. Na suchá místa, zvláště svažitá, vysadit odolné skalničky, suchomilné trávy, netřesky, rozchodníky. Je třeba si ale uvědomit, že pěkná skalka dá hodně práce, a ne všude se hodí.
Na místa, kde se z různých důvodů trávníku nedaří, se nabízí řešení: vysadit půdopokryvné nízké dřeviny. Udržování je docela jednoduché, nemusí se téměř stříhat, to jen když zasahují do cesty, ani plít se po zapojení nemusí. Ve větších zahradnictvích odborníci jistě poradí. Pro představu lze pro inspiraci zmínit některé vhodné plazivé keříky: z listnatých třeba Cotoneaster neboli skalník, tedy jeho plazivou formu, ale také břečťan, nebo barvínek, což už není keřík, ale trvalka. Hodí se také vřesy, popřípadě jsou vděčné nízké konifery, například různé jalovce, ty je ale třeba čas od času prořezávat. Jde-li o výsadbu na svahu, je možné umístit různé kameny nebo zídky, možností je celá řada.
Tyto rostliny koření hlouběji než trávy, proto mohou prosperovat i na sušších i na vlhčích místech, jen na sušších méně, a na vlhčích více. A výběr? Záleží na vkusu i kapse, i na vhodnosti pro dané místo či lokalitu. A samozřejmě je dobré se poradit s odborníkem.
Autor: Josef Duben