Z pohledu majitele zahrady by to mohlo být, mohlo být…. co třeba přísavníky, popínavé rdesno, klematis nebo? No, zkrátka nějaká liána nebo popínavka.
Výhodou popínavých rostlin je to, že dokážou pokrýt svislé plochy, tedy zdi, altány, ale vyšplhají se i na pergoly. A dobré je i to, že jde o rostliny hluboko kořenící, které tolik netrpí nedostatkem vody. Ne že by je nebylo potřeba také zalít, zejména mladé rostliny. Ale starší, už vzrostlé, ty se tolik nemusí.
Ovšem i těmto rostlinám je třeba se věnovat. Rostliny liánovitého typu, jako je třeba plamének neboli Clematis, nebo zmíněné rdesno nebo přísavník pětilistý, známý spíše jako psí víno, potřebují oporu, nějakou konstrukci, které se chytají a po ní ovíjejí. Jelikož rostou víceméně bujně, je třeba tento růst korigovat. U klematisu je možné stonky do konstrukce zaplétat, když roste tam, kam už si to člověk nepřeje. A klematis, který už chystá kvést, je dobré právě nyní pohnojit! Rdesna a psí víno snesou řez v průběhu vegetace, a u psího vína je to dost často potřeba.
Přísavník pětilistý se často plete s přísavníkem trojlaločným, zvaným též loubinec. Ten se však dokáže sám chytat opory, zejména zdí, a to svými kruhovitými terčíky, „přísavkami“. Ale i ten se musí redukovat, aby nerostl moc.
Kapitolou samou pro sebe je pak břečťan. Chytá se pevně a roste sice pomalu, ale je dobré jej korigovat, zejména tloušťku porostu na zdi, aby moc nebřichatěl. Při stříhání břečťanu lze využít velké nůžky, ale rychlejší je křovinořez, a tuto činnost plánovat, když je vlhko a bezvětří, protože prach a silice uvolněné při práci dráždí horní cesty dýchací, je to alergen.
Autor: Josef Duben