Přijde to už jaksi samozřejmé, běhat se všemi odkrojky zeleniny, listové i kořenové do kompostu, přisypávat posekanou trávu, ale jen ve slabé vrstvě, a pravidelně prosypávat zeminou. Občas poprášit urychlovačem. Člověka až zaráží, že kompostu nepřibývá, a pořád se dá přisypávat. Ale to je dobře, znamená to, že se správně rozkládá.
Přesto je dobré nejen do kompostu „přikládat“, ale čas od času i kompost prohrábnout a podívat se, zda si do něj nenašli cestu slimáci, neusídlili se v něm mravenci, anebo zda místo žádoucího zrání nehnije. Při obhlídce se někdy něco zaleskne: to se právě vylíhl některý z našich zlatohlávků. Jeho larvám, podobají se chroustím, se v kompostu daří, a proto také pozor při práci s kompostem. Neporanit je, ale vrátit do spodní vrstvy kompostu nového.
Kompost je v zahradě v podstatě jediným zásadním zdrojem tolik potřebného humusu a v něm obsažených živin v přirozeném stavu. Volně umístěný kompost potřebuje pravidelně provzdušňovat, tedy přehazovat a prosypávat. Dobrým pomocníkem je urychlovač zrání, který je nedocenitelný zejména v termokompostérech, u nichž není nutné ono namáhavé překopávání a přehazování. I když prosypávat zeminou je samozřejmě nutno i v nich. Za jednu sezónu, tj. za rok, v něm kompost dozraje a je připraven k použití. Tedy kromě nejsvrchnější vrstvy. Ta se ale bude hodit jako skvělý základ kompostu nového. Prostě koloběh.
Autor: Josef Duben