Na jaře se na zahradě brzy ukáže, jaké škody nadělala zima. Za normálních podmínek rostliny přežijí, a přežije i trávník. Jenže až když „se všechno začne zelenat“, tak je hned patrné, že se bohužel nezelená všechno a je vidět, jakých chyb se člověk dopustil na podzim.
Třeba když nestihl před zimou posekat trávník. Delší trávu totiž pod sněhovou pokrývkou může napadnout plíseň sněžná, a té se pak člověk zjara těžko zbavuje. Chce to vyhrabávat, provzdušňovat a vylysalá místa dosít.
Velkým omylem je spoléhat v zimě na přirozené srážky, déšť či sníh. Kdo aspoň trochu nezaléval i v zimě, zejména podzimní výsadbu, může být nepříjemně překvapen, že se rostliny neujaly. Že by vymrzly? Ale kdepak, uschly. Riziko tzv. vymrznutí, správně vyschnutí, hrozí především novým keřům a stromkům vysazeným na podzim.
Jenže rostlinám neprospívá ani zamokření. Když není zajištěn odtok srážek, z půdy se stává bažina a kořeny rostlin nemohou dýchat. Ano, i kořeny potřebují dýchat. První pomocí je půdu zkypřit a přebytečnou vodu se pokusit odvést.
Největší výhodou však je, že příroda a rostliny v ní, ať už volně rostoucí, nebo ty vysazené či vyseté člověkem, hodně vydrží. Mají dobrou regenerační schopnost, takže když dojde ke škodám, dovedou se vzpamatovat. Zvláště na jaře. A člověk? Ten se také dokáže vzpamatovat a příště už nedělat stejné chyby. Tedy jak kdy a jak kdo.
Autor: Josef Duben