Že to není žádná věda? Že prostě stačí si z trsu bambusu nějaké tyčky nastříhat? No, také to jde, ale aby byly kvalitní a měly potřebnou sílu, to je už potřeba vědět, jak.
Za prvé, neprosvětlovaný příliš hustý trs pěstovaného bambusu neumožní jednotlivým stonkům zásadně zesílit. Za druhé, ani prostříhávaný trs nemusí být zárukou úspěchu.
Zde je rada, vyzkoušený postup: Bambusy začnou tvořit bohaté trsy až po několika letech. Do té doby má pěstitel radost, jak se jim pěkně daří, kulisa stále zeleného porostu zahradě sluší. V zimě je ale třeba jej svazovat, aby ho sněhová nadílka nepoškodila. Ale jednotlivá stébla takhle moc nezesilují. A proto jsme vyzkoušeli stébla zakracovat na žádoucí výšku, tak na dva až dva a půl metru, vždy nad kolínkem, ze kterého vyrůstá slabší „větvení“. Takto zakrácený trs lépe odolává větru a sněhu a stonky nabírají na síle. Někdo se pozastaví nad pojmem stonky, když to jsou přece kmínky. Ale bambus patří mezi trávy, proto stonky, byť jsou dřevnaté, tvrdé a také pružné.
A kdy „sklízet“? Tak za dva roky, když zelené stonky světlají, až jsou skoro žluté. V ten moment se také dají kolénkové výhony (větvičky) snadno odtrhávat, jen tak rukou, škubnutím do protisměru, nemusejí se, až na výjimky, odstříhávat.
Letos jsme z takovýchto tyček postavili podpůrnou konstrukci pro keř ostružiny beztrnné. Dosavadní železná klec zrezla a začala se bortit. Při příležitosti nové konstrukce jsme také řádně zakrátili výhony, na takových se vždy objeví více plodonošů, a navíc prosvětlený keř umožňuje lepší kontrolu, zda se na něm neusazují mšice nebo plísně.
Jen jsme museli při budování dát pozor na kočku, která pod keřem ostružiny ráda dlí, abychom ji nepopíchali. Nakonec přece jen poodešla. Ovšem, jak vidno ze snímku, na focení zase honem přiběhla.
Výhodou takových bambusových opor rostlin, zejména květin, třeba trsů pivoněk či keříků rybízů, a i ostružin je, že jsou pružné, a když za nějaký rok doslouží, dají se snadno ztopit.
Autor: Josef Duben