Poslouchal jsem loni souseda a pak jej i pozoroval, jak se „nenadře“ s kompostem. Prostě shrabané listy dá slehnout a až poté, co se objem hromady podstatně zmenší, jde všechno do kompostu.
A jelikož se mi loni na podzim nějak nedařilo všechno zvládat včas, řekl jsem si, proč ne? Dřív jsem shrabané listy ovocných stromů, keřů, lísek a přísavníku vždy sekával, ale loni jsem na to šel jinak, podle souseda. Všechno listí rovnou na hromadu a tu jsem nacpal do dalšího termokompostéru. Ano, listy se slehly, spíš slepily, jen obtížně se daly nabírat. Dalo práci ty slepence vyndavat a prosýpat zeminou, koňským hnojem, popřípadě jiným organickým materiálem.
Jenže ty nerozmělněné a nyní nerozmělnitelné vrstvy zůstaly nepropustné, mám tedy po více než půl roce v podstatě zfermentované listy, rozkladu odolaly zejména kožovité listy přísavníku.
Letos tedy všechny listy do kompostu posekám hned na poprvé!
A rozluštění záhady, jak že to mohlo sousedovi fungovat. Ono to bylo kapku jinak, používal lehké drobnější listy z jabloní a lip, nesypal je do kompostéru, ale nechával seschnout v drátěných koších a teprve poté jimi prosypával kompost. Opět jsem si ověřil, že když dva dělají totéž, není to totéž, zvlášť když se člověk nevyptá na detaily.
Autor: Josef Duben