Kde ani tráva neroste? Na udusané ploše, tam, kde se po deštích vytvoří půdní škraloup. A také tam, kde nejde o půdu, ale hlínu bez humusu, která se slehne velmi snadno.
No a tam, kde je problém s půdou jílovitou, nepropustnou a tudíž i málo vzdušnou, tam je to podobné. Proto je nutné stále kontrolovat, v jakém stavu je trávník, záhony, půda pod stromy. Tam, kde není trávník příliš zatěžovaný, udělají hodně práce žížaly a vůbec i samotný porost. I když i takovému trávníku pomůže, když se kromě sekání i občas prohrabe, aby se provzdušnil. Ostré železné hrábě postačí na menší plochy, na větší je dobré použít vertikutátor. Provzdušnění také zlepšuje schopnost jímat vodu. Zatěžovaný trávník je třeba ošetřovat takovýmto způsobem častěji a někdy i přihnojit.
Záhony prohrábnout je dobré též, stejně jako půdu pod keři a stromy. Ono i takové „obyčejné“ prohrabání trochu pomůže půdě od plevelů. A hlavně, ke kořenům se dostane i potřebný vzduch. I kořeny totiž dýchají. Nejen listy.
A kyprá a otevřená půda je příznivým prostředím pro život malých i větších půdních organismů. Tedy mikroorganismů, které tvoří humus, ale také pro ty větší, žížaly, které působí obdobně.
Autor: Josef Duben