Když je ráno rosa, a to je skoro každý den, a je trávník vysoký, tak se naší kočce do mokra moc nechce. Ani sousedův kocourek nemá rád mokré packy. Oba chodí raději po zápraží a po dlážděných cestičkách.
Jakmile je posekáno, trávník rychleji oschne, a to je pro kočky signál opustit místo odpočinku na zápraží a užít si dopoledního i odpoledního spánku v trávě. Posekání nakrátko mají rádi i kosi a konipasi, kteří se snáze pohybují a nacházejí dobře potravu. Ovšem takhle se dá sekat jen teď, za vlhkého chladného jara, i když ani nyní není dobré celý pozemek „vyholit“. Nechají-li se ostrůvky, tu s kopretinami nebo jestřábníky, popřípadě upolíny, a posléze s mateřídouškou, tak to mnohem lépe vypadá, ale hlavně, může se na zahradě lépe dařit všemožnému hmyzu, motýlům denním i nočním, včelám samotářkám, různým čmelákům, lučním koníkům, slunéčkům sedmitečným, páteříčkům a dalším.
Jsme rádi, že u nás na zahradě hmyz stále je. Právě před týdnem si mi posteskla kamarádka, co že se to s přírodou děje, jak ubývá ptactva a i hmyzu. Dá se to vysvětlit jednoduše: hmyzu ubylo nešetrným hospodařením „na veliko“, mnohonásobnými postřiky zemědělských plodin, čili zamořováním krajiny všelikými chemikáliemi, ale i nadměrnými lány bez mezí, bez stromořadí v krajině. V polích to je opravdu tristní. S druhovou bohatostí a rozmanitostí se dnes člověk setká spíše v obydlené části krajiny, tedy na zahradách.
Ale krajině se dá prospět i na malé zahradě. Sekat diferencovaně, nechávat vyšší travnaté ostrůvky, používat šetrné prostředky na ochranu rostlin, vysazovat hustší vyšší keře, v nichž mohou ptáci hnízdit, ale také se i ukrýt před predátory.
Autor: Josef Duben