Pohroma pro cibuloviny, nové výsadby ovocných stromů a keřů a také pro trávník, to je hryzec vodní. Prakticky není ke spatření, protože se drží pod zemí, kde má všechno k životu potřebné, tj. kořínky a hlízy.
Možná se někdo zeptá, jak tedy pozná, že má hryzce v zahradě? Když už je trávník nadzvedaný, či hynou podežrané stromky, to už hryzcovu přítomnost pozná každý. Ale když je trávník pěkný a vše roste? Pak je dobré se projít se zraky upřenými na zem, a leckde v zastíněných místech lze si všimnout nenápadné hromádky půdy, či díry do země, kudy občas vylézá. Nebo se náhle propadne noha žebříku. A kam? Do hryzčí chodby. Na podezřelých místech je dobré vrazit do země sázecí kolík, tak se občas chodba najde. Potom je také dobré se podívat za plot, i tam se dá spatřit vstup do podzemí a občas i hromádka připomínající menší krtinu. Ve volném prostranství zahrady se hryzec nevyskytuje, nemá rád hluk a pohyb, nemluvě o tom, že se mu zde hůře ryje, než ve stinných a vlhčích místech.
Právě nyní je čas začít hryzce nabádat, aby se raději ze zahrady odstěhovali. Trávení není vhodné, zejména s ohledem na domácí zvířata, psy a kočky. Ostatně je problematické a i málo účinné. Nám se podařilo hryzce vytlačit na okraj zahrady, tam se drží podél plotu, občas ryjí podél štítu domu, kudy se snaží pronikat dál. A jak to děláme? Neustále je obtěžujeme. Do hryzčích chodeb strkáme slupky citronu, vyčesané kočičí chlupy, snítku levandule, občas i obsah kočičího záchůdku. Zkrátka všechno, co zrovna nevoní. Vhodné jsou i nedopalky doutníků či cigaret. Lze využít i různých elektrických plašičů, avšak s podobným účinkem jako výše zmíněné „domácké“ postupy. Dodám ale, že zcela se hryzců zbavit nelze, jen soustavným „odrazováním“ se dá bránit, aby neponičili celou zahradu.
Autor: Josef Duben