Možná, že dnes už děti Babičku Boženy Němcové moc nečtou, a pokud ano, asi si budou pamatovat spíš Sultána a Tyrla a co dělali na zápraží. Kněžna Hortenzie pro malé čtenáře nikdy moc zábavná nebyla, takže nejspíš moc neutkvěla. Ačkoli, kdož ví. Někdo si možná poprvé uvědomil, že tak se jmenují i nějaké květiny.
Ano, a ne lecjaké. Do čeledi hortenziovitých patří byliny i keře se zajímavými květenstvími, která mohou být kulovitá, latnatá nebo plochá. Obecně platí, že všechny hortenzie mají rády polostín, propustnou půdu a dostatek vláhy. Proto je dobré je vysazovat na chráněná místa a také počítat s rizikem namrznutí, zejména pokud jde o bylinné hortenzie. Ty keřovité, jako například hortenzie latnatá (H.paniculata), nebo stromkovitá (H. arborescens), ty jarní mrazíky přežijí, protože vyrážejí později.
Leckdo zatouží po krásných modrých, růžových či bílých kulovitých květenstvích hortenzií, která spatří za výlohami květinářství. Zde pozor, jde o rychlené rostliny, které jsou určené především do interiéru. Jistě, i ty se pak dají vysadit do zahrady, tam však víceméně přežívají, a v ideálních podmínkách i kvetou, ale skoro každé jaro pozdními mrazíky utrpí. Barvy se mohou posílit speciálním hnojivem, ale účinky se zpravidla projeví až příštím rokem. Ale bez hnojení se hortenzie prostě neobejdou.
Nejlépe se hortenziím daří tam, kde je i dobrá vzdušná vlhkost, třeba v Normandii, na Britských ostrovech, nebo okolo Baltu. Překvapivě krásné se najdou i v troskách Pompejí, hezkou sbírku mají i v parcích Florencie. Kdo chce tyto krásné kněžny zahrad pěstovat, měl by v našich podmínkách volit ty otužilejší, tedy keřovité.
Autor: Josef Duben