Nikomu nepřeji zažít chvíli, kdy by musel volat, že hoří. Ale odpovězme si na otázku, co by tak mohlo na zahradě hořet? No, docela dost věcí, zejména když je a bude sucho. Kupka sena, kompost, hromada dříví, kůlna?
Kupka sena se dnes už tak často nevidí, protože trávník se většinou seká často a seno se tudíž nesuší. A i kdyby, jak by asi začalo hořet? Úderem blesku? Možná. Anebo kdyby byla kupka hodně velká, a zapršelo do ní a seno se zapařilo, až by došlo k samovznícení?
Nejspíše však hrozí, že chytí kompost. A ten by mohl zahořet ze dvou příčin. Stačí dát do kompostéru velkou vrstvu čerstvě posekané vlhké trávy, bez prosýpání. Kdo nevěří, ať to zkusí. Stačí tak dvaceticentimetrová vrstva a během půl dne se natolik zapaří a dosáhne takové teploty, že hrozí až popálení ruky. Tady je první pomoc snadná, stačí horký a smrdící materiál rozhrabat, prolít vodou a hrozba požáru je zažehnána.
A druhá příčina? Klasická. Vsypání popela z krbových kamen. Dřevěný popel do kompostu patří, prospívá mu, ale pozor! I v popeli zdánlivě vychladlém, vybraném čtyři hodiny po vyhasnutí kamen, se může skrývat utajená jiskřička. A pokud se takový popel dostane do kompostu na konci zimy, či na jaře, kdy je vrchní část sušší, a ještě plná suchého listí, to může být osudné. U sousedů z tohoto důvodu hořelo. Plamen vyšlehl až tři hodiny po nasypání popela.
Dobrá zpráva je, že termokompostér je z plastu, který se spíš jen taví a doutná, takže vedle dřevník nechytil. To ale bylo štěstí.
Autor: Josef Duben