Prostě když někdo dělá pokusy, tj. experimentuje, musí počítat s tím, že se předpokládaný úspěch nedostaví. Naopak. Jenomže i z neúspěchu je možné se poučit.
Uvedu příklad. Máme na zahradě dva ořešáky, už přes dvacet let a udržujeme je nízké, tak, aby koruna byla plochá a nepřesahovala přes hřeben přízemního domku. Jde nám jednak o letní hodně široké žádoucí zastínění, ale také o to, aby vysoká koruna příliš nezastiňovala sousedův pozemek. Navíc pod takto drženým stromem prosperuje trávník velmi dobře.
Řez je možný dvojí, jarní nebo letní, jak uvádí literatura. Vyzkoušeli jsme oba způsoby a oba dobře fungovaly. Jen z toho letního bylo opravdu hrozně moc odpadu. Letos jsem však provedl pokus a ořezali jsme ořešáky v předjaří i s tím rizikem, že větve pak „potečou“. Tekly minimálně, stromy to přežily, rašily však později, což byla výhoda, nešvihly je květnové mrazíky. To se nám zdálo fajn, ale tím přínos předjarního řezu skončil. Pak mocně obrazily na koncích vějíři nových výhonů, úplnými čarověníky, a rostly a rostly, nekvetly a neplodily. Proto jsem se rozhodl pro korekci, pro opožděný letní řez na konci srpna. Snad se do zimy vzpamatují. Takže tudy ne. Z chyb je třeba se poučit. Příští rok s řezem počkám zase na konec května.
Autor: Josef Duben