Dobří sousedé si navzájem pomáhají a neškodí si. U těch špatných je to naopak. A pozor, nemluvíme o lidech, ale o rostlinách. Ve volné přírodě rostou na jednom místě různé druhy rostlin, které se vzájemně doplňují a dobře se snášejí. Výhodné je využít takového souladu i v zahradě, zejména při pěstování zeleniny, a toho se dá dosáhnout vhodnou kombinací druhů na záhonu.
Na záhonu mohou sousedit skupiny zelenin náročnějších s méně náročnými, nesmějí si však konkurovat, proto se pěstují rozložitější rostliny vedle rostlin štíhlých, zeleniny mělce kořenící vedle rostlin s kořeny sahajícími do hloubky. Vhodnou kombinací je třeba cibule s karotkou, hlávkový salát se zimním pórkem, s fazolem nebo ředkvičkou.
Při přípravě plánu výsadby je důležité brát ohled na klimatické a půdní podmínky, ale i na vzájemné sympatie a antipatie rostlin. Salát, ředkvička, řeřicha apod., tedy rostliny s krátkou vegetační dobou, se pěstují jako meziplodina, vysévají se postupně a sklízejí se dříve, než by mohly bránit hlavní plodině v růstu. Záhony tak nezůstávají prázdné a zastíněný povrch půdy tolik nevysychá.
Některé druhy se však opravdu nesnášejí, zcela nevhodné kombinace jsou například fazol s cibulí nebo hráškem, cibule s košťálovinami, rajče s okurkou. Rostliny v takovém sousedství opravdu neprospívají.
Pěstování různých druhů zeleniny na jednom záhonu šetří čas i práci, a přitom umožňuje získat co nejvíce kvalitní zeleniny z co nejmenší plochy.
Autor: Zuzana Pavelková