Nejen ten, kdo má okno nízko nad zemí, může za ním spatřit slepýše. Stát se to může i v patře, ovšem to musí být dům řádně porostlý, nejlépe břečťanem. My jsme se s ním potkali pěkně vysoko, když jsme zastřihávali trochu moc bujný kožich zeleně na omítce.
Jinak samozřejmě lze slepýše potkat na zahradě, na trávníku, pod keři, na vlhčích i sušších místech, a někdy se ho člověk lekne při pohledu do kompostu anebo pod větší květináč. Pozor na něj při sekání! Kdo má na zahradě slepýše, měl by mít velkou radost, protože nejen že je krásný a „nic člověku nedělá“, ale navíc je zahradě prospěšný! Žere totiž slimáky, různé červy i larvy a pak také lapá hmyz. Radši ještě připomínám, že slepýš není žádný had, je to trochu delší beznohá ještěrka. Nožičky má, ale jsou patrné jen na kostře. Plazí se méně obratně než opravdoví hadi. Ale zase má stejnou výhodu jako ještěrka, v nebezpečí „pustí“ ocásek, aby mohl prchnout. No a ten ocásek mu pak zase částečně doroste, jako ještěrkám.
U nás je nejčastější slepýš křehký, Anguis fragilis, na jihovýchodě Moravy se dá potkat slepýš východní Anguis colchica. Uvádí se, že se v přírodě objevuje slepýšů stále méně, asi tomu tak opravdu bude, když tak uvažuji, vídám je jen u nás na zahradě, a naposledy jsme jednoho ve volné přírodě spatřili před pár lety u Sázavy.
Zjara občas slepýše přinese naše kočka. Po zimě bývá ten chudák ještě pomalejší než obvykle. Ale nese ho šetrně, neporaní jej, jen se diví, že „nějak nic nedělá“. Takže se nám docela daří ji od tak nudného lovu odradit.
Mějme slepýše rádi!
Autor: Josef Duben