To není v lednu až tak nepřípadná otázka, jak by se mohla na první pohled zdát. Vždyť již od prosince mohl pozorný sledovatel zahrady zahlédnout květy čemeřic (Helleborus). Tyto trvalky rostou na méně nápadných zastíněných a vlhčích místech, květy bývají zbarveny od bledě modré po víceméně fialovou, ale jsou i bílé. Poměrně často se pěstují právě proto, že kvetou v zimě. Lidově se jim také říkává Kristova nebo vánoční růže. Tyhle „růže“ trny nemají, ale pozor, jsou jedovaté.
Čemeřic je více druhů, méně vzrůstné, přízemní, nebo také vyšší, se stonkem. U nás původní nejsou, ale poměrně často zplaňují. Čemeřice zelená se vyskytuje jižně od nás a skoro dosahuje až na naše území. Květy všech čemeřic jsou pětičetné, bohaté s velkým množstvím tyčinek a jsou jedním z prvních zdrojů nektaru a pylu pro na jaře se probouzející čmeláčí matky.
Krásně kvetoucí čemeřice jsou oblíbeny i proto, že jsou odolné, snášejí velmi dobře zimu, a navíc je nikdo nežere, ani neokusuje. Snad proto, že jsou jedovaté, nejvíce však kořen. Otravy nejsou časté, bylo popsáno jen několik případů u dobytka, který pozřel seno, do kterého se dostaly suché listy čemeřic.
Kdo by uvažoval, že si je pořídí, tak je může zkusit vypěstovat ze semen, ale lepší je sehnat si sazenici, nebo od kamaráda odkopek. Ovšem ne každý se uchytí. Čemeřice se dají nejlépe přesazovat na jaře, anebo až na počátku podzimu, v září. A při manipulaci je dobré použít rukavice.
Autor: Josef Duben