Smíšené kultury, různé druhy rostlin vedle sebe – to není žádná novinka. Rozhodně ne ve volné přírodě, protože tam rostou na jednom místě různé druhy rostlin, které se vzájemně doplňují, dobře se snášejí a dokonce se podporují a kladně ovlivňují. Takového souladu je možné dosáhnout i v zahradě, zejména při pěstování zeleniny, zvolením vhodných kombinací jednotlivých druhů na záhonu.
Výhodou při pěstování více druhů zeleniny na jednom záhonu jsou vysoké sklizně, někdy i vyšší než při monokultuře, tedy při pěstování jednotlivých druhů na oddělených záhonech.
Na jednom záhonu mohou sousedit skupiny zelenin náročnějších s méně náročnými, důležité je, aby si nekonkurovaly. Proto se pěstují širokolisté rostliny vedle rostlin štíhlého vzrůstu, zeleniny mělce kořenící s těmi, jejichž kořeny sahají do větších hloubky.Vhodné kombinace jsou například cibule s ranou karotkou, hlávkový salát se zimním pórkem, fazolem nebo ředkvičkou.
Základem je dobře promyšlený plán výsadby. Pro jeho sestavení je důležité znát vzájemné sympatie a antipatie rostlin. Důležité jsou také klimatické a půdní podmínky.
Rostliny s krátkou vegetační dobou (salát, ředkvička, řeřicha apod.) se pěstují jako meziplodina. Postupně se vysévají na záhony a sklidí se dříve, než by mohly bránit hlavní plodině v růstu. Záhony se tak stále prosvětlují, ale nezůstávají prázdné. Zastíněný povrch půdy tolik nevysychá a omezuje se i růst plevelů.
Většina zelenin není na své sousedy vybíravá. Je jen málo rostlin, které se navzájem nesnášejí, špatně pak rostou a jejichž sousedství je proto třeba vyloučit. Zcela nevhodné kombinace jsou například fazol s cibulí nebo hráškem, cibule s košťálovinami, rajče s okurkou.
Pěstování různých druhů zeleniny na jednom záhonu šetří čas i práci a přitom umožňuje získat co nejvíce kvalitní zeleniny z co nejmenší plochy.
Zuzana Pavelková