(Aronia melanocarpa)
Tolik jmen, a pořád je to ten keř, co na jaře bíle kvete a koncem léta se černá hrozny plodů, které tvarem i chutí připomínají jeřabiny, snad jen trošku trpčí, tříslovatější.
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, kde roste ve vlhkých lesích. V Evropě se pěstuje od 18. století, a nejen jako keř pohledný, s pěkně zbarveným listím na podzim, ale především kvůli plodům. Ty jsou považovány za bohatý zdroj antioxidantů, chrání před oxidačním stresem, mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při ateroskleróze.
Plody aronie jsou vhodné i při cukrovce, obsahují přírodní sorbit, sladidlo vhodné i pro diabetiky. Cenný je nejen obsah vitaminů, ale také bioflavonooidů, rutinu pro pevné cévy, který se z plodů i extrahuje pro výrobu léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů.
Plody aronie dozrávají v polovině léta, ale lepší je sklízet až přezrálé, tedy zesládlé, nejlépe po prvních mrazících. Ovšem ochránit je před ptáky není jen tak, ptáci je přímo milují.
Plody se mohou konzumovat syrové, dají uchovávat na chladném místě i několik týdnů, anebo zmražené. Dobře se hodí i k zavařovaní, není špatné například přidat pár hrstí plodů aronie do jablečných povidel, dodá jim to pikantnější chuť a navíc krásnou barvu.
Aronie se pěstují snadno, rostou i v polostínu pod stromy, a jsou navíc odolné vůči suchu, škůdcům i chorobám a jsou zcela mrazuvzdorné.
Mají tedy nějaký problém? Mají. Málokdy vám těch plodů ptáci nechají dost. Ať keře zakrýváte, jak chcete.
TIP: Aronie obsahují velmi výrazné barvivo, proto opatrně při konzumaci či práci s plody. (A pozor i na barevný ptačí trus.)
Autor: Zuzana Pavelková