Zatím se zdá se, že vody bude letos dostatek. Hodně pršelo, deště vystřídaly sněhové srážky, a prý se už z velké míry podařilo v krajině doplnit srážkový deficit z minulých let. To je sice zpráva dobrá, ale s ohledem na dost nevypočitatelné počasí bych na to příliš nespoléhal.
Kolik již bylo vlhkých zim a deštivého předjaří, a pak stačilo, když tři týdny na přelomu dubna a května nezapršelo, bylo větrno, a na zahradě bylo najednou sucho. Ano, především ve vrchních vrstvách půdy, ale o tu přece jde pěstiteli trávníku a květin, popřípadě zeleniny!
Jak se tedy připravit na všechny eventuality? Jakmile přestanou hrozit mrazy, chce to nainstalovat nádrže na dešťovou vodu. A snažit se, aby byla půda stále zapojená, to znamená, aby na zahradě stále něco rostlo, a nikde nezůstávala půda holá, jen tak se dá bránit velkému odparu. A tomu napomáhá i zastínění, nejlépe vzrostlejšími stromy a bohatými keři. Taková zahrada se pak lépe brání erozi, odolává totiž jak suchu a vysušujícím větrům, tak i velkým srážkám.
Autor: Josef Duben