Artyčoková políčka máme spojená spíše se Středomořím, u nás v přírodě se artyčok nevyskytuje, ale na zahradě se vypěstovat dá celkem snadno, ze semen či postranních výhonků mateřské rostliny, které se oddělují na podzim. Výhonky dobře přezimují v chladné místnosti a od dubna se dají vysazovat. Výhodnější je pěstování z výhonků, rostliny tak vytvářejí květinové pupeny již další rok, zato při pěstování ze semen až po dvou letech.
Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) je dosti vzrůstný, dorůstá až dvou metrů, s rozkladitou přízemní růžicí listů, proto je nutno je sázet minimálně v metrových rozestupech. Tato dřevnatějící bylina podobná bodláku, víceletá až vytrvalá, roste dobře na chráněném stanovišti, a přikrytá mulčem vydrží i slabší mrazy. Potřebuje přihnojovat, nejlépe kompostem.
Ale i při sebelepší péči po pár letech ztrácí plodnost a květové pupeny už netvoří.
No, a právě o ony květové pupeny pěstiteli jde!
Listeny, tedy pouze ona spodní světlá část, včetně srdíčka květinového pupenu, povařené v páře či ve vodě, to je právě ona známá pochoutka. Horní část listenu s trnem je nutno odstranit. Jen pozor, pupen je nutno sklidit dříve, než se otevře. Pak už není poživatelný.
No ale kdo nestihne květové pupeny včas sklidit, může se těšit z pěkných modrých až purpurových květů.
Artyčok zeleninový bývá používán i jako léčivka, listy v nálevu, kořen jako odvar. Zato spodní světlá část listenů květního pupene se konzumuje za syrova.
Artyčok jako léčivka se používá na choroby jater či žlučníku, i na snížení cholesterolu. Ale je lepší se spolehnout na oficiálně připravované přípravky, aby nedošlo k předávkování.
Autor: Zuzana Pavelková