Mám na mysli krásně barevné malvice „červeného“ jedlého jeřábu a aronie, jeřábu černého, které pěstujeme na zahradě. Ostatně jeřábů je celá řada, například jeřáb břek, jeřáb muk, to jsou docela urostlé stromy, které lze spatřit v krajině na slunných stanovištích, ale i okolo silnic. Dále pak je jeřáb český, barrandienský, dunajský, labský, krasový, ptačí, to je ten, kterému se říká divoký, a další a další druhy. Všechny jsou jedlé, některé jsou ale za syrova hůře stravitelné.
Výjimkou je vyšlechtěný jeřáb jedlý, který bývá často přeroubovaný na silnou podnož jeřábu ptačího, podobně jako aronie, čili jeřáb černý, který je normálně spíš keř. Ty jsou lákavé k jídlu i syrové. Pěstují se i různí vyšlechtění kříženci. Mezi jeřáby patří i oskeruše pěstovaná zejména v teplejších končinách, u nás zejména na Moravě.
Jakmile se jeřabiny začínají zbarvovat, nelákají svou krásou jen člověka, ale i ptactvo. Především kosy. Ti dovedou černé jeřabiny očesat dřív než sadař. Je třeba si dát pozor a předeběhnout je. Ovšem ten temně červený jedlý navštěvují také rádi. A ani přítomnost kočky je od hodování neodradí. Jak by také mohla, když jsou již od malička na naši kočičku zvyklí, však je rodičům pomáhala hlídat, když se skrývali pod rybízy nebo mezi jahodami.
Na jeřábech ale neustále poskakují drobní ptáčkové, zejména modřinky, a zobají a zobají. Jeřabiny ne, snad tam nacházejí řadu drobného hmyzu. Mšic jsme tam mnoho nezaznamenali, zato se občas na vlákně snese píďalka, nejspíše ta podzimní… Snad se moc nepomnoží.
A jak se jeřáby rozpoznají, když ještě nemají plody? Červené jeřáby mají lichozpeřené listy s pilovitým okrajem, černý pak jednotlivé listy obvejčité. Všechny se na podzim krásně zbarvují.
Autor: Josef Duben