Většina lidí si už nedává kávu v pozdním odpoledni, nebo večer, prý pak nemohou usnout. A nyní jsem se přesvědčil, že to platí i na hryzce vodního. Také hryzec po kávě nespí, a podobně jako lidem mu dodává aktivity. Jak to vím?
No, udělal jsem totiž takový pokus s kávovou sedlinou. Normálně ji sypeme do termokompostérů, kde se podílí na tvorbě nového kompostu. Jenže když jsem s ní takhle kráčel směr kompost, napadlo mě ji nacpat hryzci do chodeb, co když aroma kávy tohoto nepříjemného ožírače kořínků ovocných stromů a ničitele trávníku odradí. Za zkoušku to přece stojí, ne? Nestálo. Radši se také nepokoušejte. Nasypal jsem kávovou sedlinu do hryzčích děr zvečera, a co mě čekalo ráno? Tolik nových chodeb v trávníku, a v takovém rozsahu, to jsem ještě neviděl. Takže kávu hryzcovi ne, nikdy!
A proč jsem to vůbec dělal? Protože stále zkouším nové metody, jak vypudit hryzce ze zahrady. Soustředěným úsilím se daří držet jej pouze v koutech nebo podél plotu, do volného prostoru zahrady se nepouští. Také jistě i díky naší kočce. A co dále podnikáme, co možná aspoň trošku funguje? Cpeme mu do děr slupky od citronu, ty mu opravdu nevoní a vystrkuje je, vyčesanou kočičí srst, nedopalky, kočičí exkrementy, samé věci veskrze přírodní. Nelze použít jedu, neb se na zahradě pohybuje naše kočka i kočky od sousedů, a také třeba ježek. Různé větrem se klepající konstrukce zapíchané v zemi jsme také vyzkoušeli, ale vítr přece nefouká pořád, že? A různé nabízené zvukové odpuzovače neslyší jenom hryzec, ale bohužel i my…Takže hryzce lze pouze odrazovat, a to se střídavým úspěchem.
Autor: Josef Duben