Každou chvíli je slyšet spousta stesků na počasí. Jak je nevyzpytatelné! Střídá se po pár dnech teplo se zimou, přes občasný déšť je stále spodní vody málo. Ale z historie je zřejmé, že takové to bývalo vždy. Jednou se urodilo víc to, jindy ono. Však o tom svědčí i lidové pranostiky. „Medardova kápě, čtyřicet dní kape“, nebo „Studený máj, v stodole ráj“. Či „Déšť na svatého Víta, budou špatný žita“. Ostatně i dětské písničky, třeba ta, co začíná „Prší, prší, jen se leje…“, nebo ta, co končí „ nebude-li pršet, nezmoknem“. Popřípadě si někdo vzpomene na nostalgickou píseň Waldemara Matušky: „Mrholí, mrholí, mrholí, to vlhko padá k zemi, mrholí, mrholí, mrholí, a nějak divně je mi…“
Když letos vláha padá na vlasy, je to svátek. A kolik dešťů během léta zažijeme? Zdá se, že moc ne. Pokud chce člověk být při pěstování zeleniny na počasí nezávislý, nezbude mu, než si pořídit skleník. Ovšem i to má svá rizika! Kromě tepla a vlhka, které pěstitel dokáže regulovat, musí bojovat se škůdci a plísněmi, rzemi či houbovým onemocněním rostlin. Takže každá legrace něco stojí.
Pro co se tedy rozhodneme? Pro čerstvou zeleninu, nebo pro štěrkovou či kamennou pěšinku okolo jalovce s výhledem na západ slunce? A co jezírko? Kdo má zahradu větší, může zkusit všechny varianty.
Ale pozor, intenzívní, tj. trochu produkční zahrada potřebuje víceméně stálý dozor, který včas zalije, včas zakryje před úpalem, včas postříká množící se mšice… Těžká volba, že? Z ní „nějak divně je mi“… Ale co je na tom divného, každá volba je těžká.
Autor: Josef Duben