Každý opeřenec si zaslouží pozornost, jeden vyniká krásou, druhý zpěvem, další zase třeba tím, že majiteli zahrady zjara pomáhá s různým nepříjemným hmyzem. I když je třeba dodat, že hmyz je pro zahradu užitečný. Nicméně některého, když je ho moc, tak je ho příliš.
Jako každým rokem, tak i letos Česká společnost ornitologická upoutává pozornost veřejnosti na přítomnost ptáků v přírodě. A jednou z takových akcí je vyhlášení „ptáka roku“. Loni to byla hrdlička divoká, jejíž hlas podle Karla Hynka Máchy ku lásce zve.
A letos byla zvolena ptákem roku jiřička obecná. Je to ten hbitý ptáček podobný vlaštovce, ale rozezná se snadno, je jen tmavomodro až černobílá, nemá tak mocně rozeklaný ocas, a bílá zasahuje z bříška i nad něj. Jako vlaštovka také sedá na drátech. Žije v blízkosti lidí, podobně jako ona. Ale kvůli úbytku hnízdních příležitostí je ji vidět mnohem méně, než dříve. Loví za letu všechny možné mouchy.
Jiřičky k nám přilétají ze svých zimovišť na konci dubna a počátkem května, podobně jako jejich příbuzní vlaštovky a rorýsi. Bohužel hodně lidí jiřičkám (i vlaštovkám) brání, aby si u nich pod střechou či na balkonech budovaly hnízda. To radši instalují všemožné zábrany, zraňující bodce, či všelijaká nevzhledná cingrlátka z cédéček, igelitu apod., prý aby jim ptáci neznečišťovali fasádu. Chytat mouchy, dobře, to je taky jejich práce, ale kadit nám tu nebudou!
Takže místo vděčnosti, jiřičky mnohde čeká takové nevlídné přivítání. A přitom je to tak snadné! Stačí včas pod hnízda pověsit lavičky na zachycování trusu a pak už si jen přítomnosti jiřiček krásně užívat. Pozorovat sezení na hnízdě, líhnutí, krmení a vylétnutí mladých. Pro děti to je nedocenitelný zážitek. Tohle si budou pamatovat celý život.
A kdo si své pozorování nechce nechat pro sebe, může je zaznamenat na ornitologické stránce www.rorysi.cz. I když se nebude týkat právě a jenom rorýsů.
Autor: Josef Duben