Však jsme si to bez ohledu na předpovědi meteorologů dobře mysleli, že jednou konečně sníh napadne, řeknou si mnozí. Ano, tak to je. V zimě bývá obvykle zima, i když ne hned od počátku, a také padá sníh.
Jistá potíž se objevila v posledních letech, kdy se nástup té pravé zimy stále posouvá. Kdepak je Martin na bílém koni, spíš na něm přijíždějí Tři králové. Souvisí to s nakláněním či narovnáváním zemské osy, se změnou mořských proudů, například toho teplého Golfského? Dost možná. Ostatně zkušený klimatolog by jistě v dávné historii našel paralely. Například ze studií vzorků tisíciletého sněhu v Antarktidě je zřejmé, že se klima měnívalo. Doufejme, že to nepůjde až tak rychle a hned tak se nějakých velkých výkyvů a změn nedočkáme.
Zatím můžeme pozorovat, že ačkoli se teploty už pár dnů drží pod nulou, půda v hloubce několika centimetrů promrzlá není. Takže hryzci a krtci v hloubce pod trávníkem či záhony vesele žijí. Dávali o sobě vědět, ještě než přituhlo. Tedy do té doby, než jim pán zahrady, člověk, tedy té udržované, neřekl: „Jděte za plot!“ A jak? Například, že jim nacpal do jejich chodeb kůru z citronu nebo z pomela. A to se hryzcovi nelíbí, však se také hnedle snaží tuto jemu nepříjemně vonící věc vystrkovat ven. Opakovat, opakovat! A tyčky s petlahvemi, které ťukají ve větru přesadit na nová místa, protože na ty si hryzec po čase zvyká. Právě v zimě, když chce pod zemí podřimovat, je čas z povrchu říci: „Dále od mé zahrady, dále!“
Josef Duben